Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zdraví King Charles španělů

O zdraví King Charles španělů

Kapitoly z The Millennium Book of the King Charles Spaniel přeložila Mgr. Lucie Cikrtová, protože článek je zajímavý i po sedmi letech, znovu jej publikujeme.

 

Otázka zdraví King Charles španělů (Edith J. de Zoort M.D.)

Autorka článku byla v roce 2001 (zda je i nyní nám není známo) předsedkyní zdravotní komise amerického klubu chovatelů toy španělů a členkou prezidia zdravotní rady AKC.

Jaké jsou zdravotní problémy našeho plemene? V průběhu minulých šesti let jsem řídila tři studie sledující zdravotní problematiku King Charles španělů a pokaždé jsem viděla zajímavé zlepšení zdravotního stavu našeho plemene. Mimo jiné byl zjištěn průměrný věk kingů – 11,75 roku. Následující výsledky těchto studií, problémy jsou seřazeny podle (frenvence) jejich výskytu:

1. Srdce

V minulosti byl nejčastějším problémem přetrvávající neuzavřený srdečný kanál u novorozených štěňat. Později se nejběžnějším problémem stalo onemocnění mitrální chlopně (MVD), které končí různými stupněmi srdeční nedostatačnosti a ve svém důsledku byla nejčastější příčinou smrti.

2. Hydrocefalus

Hydrocefalus je patalogicky zvýšené množství mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě, může být důsledkem vrozených poruch či nádoru (pozn. překladatele). Vypadá to, že různé stupně hydrocefalu jsou u našeho krátkonosého plemene s vyklenutou hlavou velmi obvyklým problémem. Porucha se projevuje různými způsoby od mírných až po vážné. Například jsou to agresivita či bázlivá povaha, oční abnormality jako je vypouklé oko (wall-eye), tunelové vidění či slepota, přetrvávající neuzavřená fontanela, silné vrávorání a lokalizovaná slabost jedné z končetin. Vážným přidruženým problémem je Arnold Chiari syndrom, který se projevuje tím, že část mozku je tlačena dolů do páteřního kanálů. To může znemožnit vstřebávání mozkomíšního moku a tím hydrocefalus dále zhoršit. Syringomyelie je onemocnění krční míchy (způsobené narušením její struktury podélnými lézemi – dutinkami – pozn. překladatele), která se může objevit nezávisle nebo ve spojení s Arnold Chiari syndrom. Tyto léze zapříčiňují silné mravenčení (parestezii) na krku a plecích, což může vyústit do velmi silného drbacího reflexu. Toto drbání se může objevit spontálně anebo pokud se dotkneme krku, uší nebo plecí. Stává se, že postižení psi nesnášejí obojek či výstavní vodítko. Diagnóza se dělá pomocí MRI (nukleární magnetické rezonance).

3. Epilepsie

Dědičná epilepsie se objevuje již u velmi malého štěněte, postupně se zhoršuje a končí degenerativním onemocněním mozku. Epilepsie může být též vyvolána druhotně následkem úrazu, reakce na vakcinaci, infekci a krvácením do mozku.

4. „Mrtvice“

Skutečná mrtvice se vyskytuje zřídka. Mrtvici může napodobovat geriatrický vestibulární syndrom (onemocnění postihující rovnovážně ústrojí ve vnitřním uchu – pozn,. překladatele). U psů se objevuje sporadicky. Vyznačuje se nachýlením hlavy, jejím padáním, kymácením a točením. Podobné jsou oční příznaky, které se začnou objevovat v poslední fázi choroby. Pes je často tak dezorientován, že není schopen ani stát. Protože se tento syndrom vyskytuje obvykle u starších zvířat, je nesprávně nazýván mrtvice. Laboratorní testy včetně EEG bývají v normě. Psi se rychle zlepšují a během týdne bývají opět v pořádku. Občas přetrvává nachýlení hlavy.

5. Oční problémy

Ulcerace (vředy) rohovky obvykle způsobená úrazem, může vést k vážným očním infekcím, slepotě nebo dokonce nutnosti chirurgického vyjmutí oka. Dále jsou popsány: vypouklé oko – exotropie (wall-eye), glaukom (zákal), otok rohovky a vrozená absence (nepřítomnost) oka.

 

6. Rozštěp pysku a rozštěp patra

Tyto dědičné abnormality byly popsány v jedné ze studií.

7. Křivá čelist a visící jazyk (dřevěný jazyk)

Předpokládá se, že tyto dědičné abnormality jsou důsledkem zkracování čenichové partie.

8. Luxace pately (čéšky)

Tato dědiční choroba je u našeho plemene běžná, stejně jako u jiných toy plemen (viz další článek).

9. Dermatózy

Ekzém, seborea (zvýšená tvorba ložního mazu), pyodermie (hnisavé kožní onemocnění)

jsou často spojeny s imunologickými problémy a mohou být dědičné.

10. Problém meziobratlových plotének

Nízké meziobratlové destičky (ploténky) je problém, který občas potřebuje chirurgický zásah.

11. Macroplatelets (zvětšené krevní destičky – trombocyty)

Tato abnormalita byla popsána u našeho plemene. Může být chybně označena jako nízký počet krevních destiček, není však příčinou krvácivosti (krevní destičky jsou nezbytné pro zástavu krvácení – pozn. překladatele).

12. Další občasné problémy

Příležitostně jsou zmiňovány hypothyroidismus (nedostatek hormonů štítné žlázy), obtížné porody, nezájem psů o páření, obtíže štěňat s časným sáním a hluchota.

 

Luxace pately u kingů

Praktický přístup k luxaci pately u King Charles španělů od Dr. Andrease Schemela.

 

Luxace pately (dále jen LP) je bez pochyby jedním z nejběžnějších dědičních postižení u King Charles španělů. Již v roce 1890 byl popsán problém „nezdravých zadních končetin“ a chovatelům bylo doporučováno, aby chovali jen na zdravých jedincích. V průběhu desetiletí se situace snad zlepšila, ale toto postižení je u našeho plemene i v současné době stále poměrně dost časté. Jedním z hlavních důvodů přetrvávání LP v populaci je široká škála jejich klinických příznaků a absence přesně odstupňovaného systému její eliminace. U mírných případů postižení psi nevykazují žádné potíže, u jiných se objevuje občasné kulhání, u určitého procenta se vyvine těžké kulhání s kloubní deformací. O postižení samotném a jeho vymýcení toho bylo již napsáno hodně. Obvyklá rada – nechovat na postižených jedincích – se u KCHS nezdá být příliš praktická. Je zapotřebí akceptovat, že postižení je v populaci po celém světě tak široce rozšířené, že je pravděpodobně nemožné ho úplně vymýtit. Pro budoucnost plemene to zní velmi neradostně, ale přišlo se na to, že existují cesty, jak udržet postižení pod kontrolou pomocí plánovanému chovatelství.

Prvním a nejdůležitějším krokem je čestně se postavit k problému. Postižení je tak široce rozšířeno, že by se nikdo neměl stydět o problému diskutovat. Z hlediska vlastních diagnostických metod jsou nezbytní zkušení veterináři – specialisté na malá zvířata. Mělo by být možné dobrat se diagnózy manuální palpací (pohmatem) ať už s nebo bez lehké sedace (zklidnění). Takzvaný „správný“ nebo „špatný“ pohyb zadních končetin zaznamenaný ve výstavním kruhu není nezbytným ukazatelem postižení. I zdatně (zdravě) se pohybující psi mohou být postiženi a naopak. Jednou zjištěný stav kolenních kloubů neznamená, že se již nemůže změnit. Aby mohl být pes označen jako prostý postižení, musí se uvažovat o více faktorech. Zdravé kolenní klouby u mladého psa negarantují, že zůstanou stejné po zbytek jeho života. V průběhu života se může mnoho změn objevit později zejména vlivem faktorů prostředí. U fen se jejich stav může částečně zhoršit vlivem hormonálních změn, např. hárání či březost. Nejlepší bývá vsadit na psy, kteří mají klouby zdravé ve věku pěti a více let.

LP postihuje zadní končetiny různými způsoby. Psi s dobrým úhlením a dobře vyvinutým kolenním kloubem vykazují pouhou uvolněnost vazů. Tito psi jsou náchylní k občasné mírné luxaci pately, situaci však může zhoršit úraz. Jiní psi vykazují vážnější malformace (znetvoření) kolenního kloubu spojené s nedostatečnou hloubkou kolenního žlábku a tudíž s nedostatkem podpory pro patelu. Toto často postihuje celé zadní končetiny, jejichž postoj bývá označován jako sudovitý. U těchto psů bývá zasažen celý mechanismus pohybu zadních končetin a výsledkem je chůdovitá chůze. Selekce anatomicky správného úhlení zadních končetin s paralelně postavenými zadními končetinami by měla snížit frekvenci výskytu LP.

Protože dědičnost LP je polygení, tzn. že za chorobu je zodpovědných několik genů, není možné předpovídat výskyt LP u potomků ať už postižených či zdravých rodičů. Dokonce dva nepostižení psi mohou produkovat postižené potomstvo. Méně pravděpodobná, ale možná, je i opačná situace, kdy by postižení psi měli zdravé potomky. S mnohem větší pravděpodobností budou produkovat minimálně stejně těžce postižené potomstvo. Tudíž je nesmírně důležité vědět co nejvíce o zdravotním stavu co největšího počtu příbuzných zvířat. Z dlouhodobého hlediska by mělo být minimálně možné zmírnit problém v populaci kingů. Mělo by být zájmem každého seriózního chovatele vyvarovat se v chovu jedinců s vážnými formami LP, které vedou ke kloubní degeneraci a bolestivosti. King je jedním z méně rozšířených toy plemen a proto potřebuje obětavé majitele, kteří umožní chovatelům pokračovat v chovatelské práci. Z tohoto důvodu je životně důležité produkovat zdravá zvířata, aby byla chráněna reputace plemene jako celku.

Níže uvedená doporučení byla použita u populace papilonů ve Švýcarsku a pomohla zredukovat incidenci (výskyt) LP z 60% na méně než 10% v průběhu pouze 3 generací! A navíc nejsou hlášeny žádné vážné případy LP, které by potřebovaly chirurgický zásah.

 

Doporučení jak chovat psi prosté LP:

• Vyšetření veškeré chovné základny ve věku 10 – 14 měsíců zkušeným veterinářem.

• Velmi je doporučováno opětovné vyšetření ve věku 3 – 4 roky.

• Do chovu mohou být použiti pouze psi bez LP.

• Samci by neměli být používáni příliš často před jejich opětovným vyšetřením ve 3 – 4 letech a do té doby, než jsou jejich potomci testování jako prostí LP.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář